Něžný obřík
Když jsem byla malá holka,moc jsem si přála psa....ale nebyl mi dovolen.Chodila jsem si půjčovat a venčit cizí pejsky.Pak ani manžel mi psa nechtěl dovolit....No zřejmě reakce na zákaz,jsem si pak když jsem mohla...nechala psů víc.Dnes už vím,že to v budoucnu už nechci.Je to sice poučné (člověk se ve smečce hodně o psech a chování dozví a naučilo mě to víc než 100 knížek)Ale je to i hodně svazující a omezující.Mám své psy venku,ale pro můj klid(mám nepříjemné sousedy) jsou na noc doma.I v tom množství se naučili se pěkně poskládat a každý má své místečko,kde do rána v klidu spí.Nikdy jsem si nebrala psa do postele...chtěla jsem se v klidu vyspat.Začala to Ellí,kterou jsem brala do ložnice...byla nejstarší a nejmenší...A ona to uměla ocenit..ležela tak,že jsem o ní absolutně nevěděla.Edricu ,její vnučku už jsem si odmala brala a ta to taky umí...jen o ní tedy vím :)je schopná z radosti mi lehnout i na obličej :)
Comtessu jsem taky brala odmalinka do ložnice,ale ta má místo u postele(chtěla jsem aby se uměla chovat,když bychom někde přespávaly.Ta skočí na mě do postele,je to malý tank...ale asi po 10 minutách si sama sleze na svůj pelíšek.No a teď beru do ložnice Mettýska...a ten si vzorně lehne na pelíšek a spí celou noc.Ráno,když slyší že se trošku víc melu...opatrně po špičkách vleze na postel(musím uznale říct,že neskutečně jemně a opatrně)pomalinku mi položí čumák na tvař...pak se zase opatrně položí na pidimísto ,které tam má a čeká až se vzbudím.Musím se potichu smát,jak ten největší je nejoopatrnější.Je to můj mazlík.
